Katedrála sv. Štěpána

Historie katedrály

Vznik katedrály se datuje k roku 1057. Když tehdy kníže Spytihněv II. založil kolegiátní kapitulu u kostela sv. Štěpána, stál zde pravděpodobně již kamenný kostel, neboť zakládací listina o něm hovoří jako o bazilice.

Původní románský kostel, který byl ve 14. století goticky přestavěn, byl v letech 1662–1664 zbořen. Bezprostředně poté byla v letech 1664–1668 vystavěna současná katedrála ve stylu raného baroka, a to stavitelem italského původu. Na stavbě se podílel také Domenico Orsi a pravděpodobně i Giulio Broggio.

Zvenčí působí stavba jako trojlodní bazilika, uvnitř však tvoří jednotný prostor se třemi průchozími kaplemi po obou stranách, které se arkádovitě otevírají do hlavní lodi.

Katedrála má tyto rozměry:

  • délka: 50 metrů
  • výška: 20,5 metru
  • šířka v lodi včetně kaplí: 22 metrů

Průčelí bylo navrženo se dvěma věžemi, které však byly sneseny do výše hlavní římsy a nenápadně začleněny do celkového prospektu průčelí. Ani barokní katedrála, ani předchozí gotický chrám původně neměly věž.

 

Samostatnou věž mimo kostel začal stavět biskup Hugo hrabě Koenigsegg (1711–1720), ale stačil vybudovat pouze 11metrové základy, na které byla později postavena dřevěná barokní zvonice.

 

Až biskup Antonín L. Frind (1879–1881), známý historik, prosadil dostavbu věže, která byla nakonec postavena v letech 1883–1889 podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela litoměřickým stavitelem Franzem Sanderem.
Na spojovacím oblouku mezi katedrálou a věží se nachází osobní znak 14. litoměřického biskupa.