Historie a současnost obce

Na pravém břehu Labe, v příjemně tvarované kotlině oblasti Českého středohoří, leží jedna z nejstarších obcí litoměřického okresu.

Její obyvatelé jsou vzpomínáni již v pravěké době, kdy ve zdejší lokalitě našli poutníci příhodné místo k budování přístřeší. Nálezy, které byly objeveny především při stavbě drah, jsou uloženy v muzeích v Drážďanech, Vídni, Ústí nad Labem a Litoměřicích. Jsou to nejen kosterní pozůstatky našich dávných předků, ale i spony, závity, popelnice, jehlice a kruhy bronzové i zlaté.
Největší vykopávky podnikl dr. Lenz z geologického říšského ústavu ve Vídni v r. 1873.

První zprávu o vsi lze najít v tzv. "Základací listiny kapituly litoměřické" z let 1056 -1058 nl, v textu vydaném Spytihněvem II., kde je uvedeno, že zdejší obyvatelé se živili především rybařením na Labi. Písemná zmínka o založení obce je z roku 1218 v listinách potvrzených Přemyslem Otakarem I.

Majitelé obce i poddaných se v průběhu staletí rychle střídali. Např. v roce 1226 část Libochovan patřila kladrubskému i doksanskému klášteru. Sídlem vladyků se Libochovany staly v roce 1251, kdy je historie změněna Vlček-Vlk - z Libochovan.

Část obce byla od 14.století spojena se Sebuzínem av r. 1496 ji daroval král Vladislav II. jako odúmrť Buškovi Kaplířovi ze Sulevic. V roce 1541 byl kaplířovský majetek rozdělen mezi bratry Jana a Fridricha Kunáty av roce 1569 a později v r. 1596, přešla obec do držení dalších několika nových majitelů, naposledy Vilému Kamýtskému ze Lstiboře. Ten dal přestavět na konci 16. století tvrz v Libochovanech na malý pozdně renesanční zámek. Potomek Jan Všebor Kamýtský ze Lstiboře, účastník stavovského povstání, zemřel v r. 1625, dědici odmítli přestup ke katolíkům a jimi držené statky byly zabaveny a roku 1626 prodány za 65 379 kop grošů míšeňských, prezidentu české komory a nejvyššímu mincmistrovi Vilémovi z Vřesovic.

Dějiny Libochovan splývají již od r. 1596 s dějinami Velkých Žernosek. V průběhu let 1658 - 1681 byl libochovanský zámek přestavován av roce 1667 získal panství Velké Žernoseky - Libochovany = Nosticové, kterým zůstalo až do konce 19. století. V roce 1916 získal Libochovany střekovský továrník J. Schicht, který je držel až do roku 1945. Po r. 1945 se zámek stal majetkem československého státu. Jeho současný stav je velice zubožený a opravy budou pro současného majitele velice nákladné.

V roce 889 byla vedle fary postavena německá škola, která sloužila až do roku 1998. Byla uzavřena pro nedostatek žáků a děti dojíždějí do plně organizované školy nepřípadně Žalhostice, do Litoměřic nebo Ústí nad Labem. Školství mělo v obci dlouhou tradici a v kronikách se dočteme, že již před rokem 1797 navštěvovaly zdejší "stavení pro učení žactva" děti z okolních obcí, avšak pouze tehdy, když rodiče nepotřebovali k pracím v hospodářství.

V roce 1923 pak bylo zahájeno vyučování v České obecné škole, která po roce 1945 přesídlila do prostoru školy německé.

V roce 1930 měla obec nejvíce obyvatel a to: v Libochovanech 718 a 213 v osadě Řepnice. Z toho v Libochovanech žilo 568 Němců a 150 Čechů. Oba národy zde žily v míru a snášenlivosti, protože obec tehdy přivedla k prosperitě a výstavnosti.

V obci Libochovany a Řepnice je k 1. 1. 2019 hlášeno k trvalému pobytu 585 obyvatel. Jsou zde 2 obchody se smíšeným zbožím soukromých prodejců, 2 hostinská zařízení, pošta, mateřská škola a obecní úřad. Ten nyní sídlí v budově bývalé školy na návsi vedle kostela. V 1. patře této budovy je i fungující tělocvična a turistická ubytovna. V obci Libochovany je i fotbalové hřiště TJ Sokola Libochovany. V současné starší době fungující mužský A tým a dvě žákovská družstva - přípravka a starší žáci.

Co se bohužel nepodařilo udržet v činnosti byl místní hasičský sbor, jehož činnost v roce 1991 dobrovolní hasiči ukončili také zcela dobrovolně. Ani po deseti letech není, kdo by jeho činnost obnovil.

V obecním zastupitelstvu pracuje 7 zvolených zástupců.
Ve volebním období let 2018 - 2022 je hlavním úkolem realizace projektu "Kanalizace, ČOV - Libochovany, Řepnice".

Historie a současnost obce - část Řepnice

V osadě Řepnice, která je součástí obce Libochovany, se v roce 1806 narodil hudební skladatel Václav Jindřich Veit, jemuž obec v roce 1996 věnovala pamětní desku umístěnou na jeho rodný dům, dnes č.p.1. V.J.Veit byl významným litoměřičanem, byl radou vrchního zemského soudu v Praze a Litoměřicích, jeho jménem je pojmenována jedna z litoměřických ulic a jeho pomník je v těsné blízkosti pomníku K.H. Máchy na litoměřickém hřbitově.

Potomci Veitovy rodiny jsou rozeseti po celém světě, v roce 1999 navštívil naši obec jeho pravnuk z rakouského Grazu, v roce 2000 pak potomci až z Kanady.

Geografická data

Počet částí: 2 (Libochovany, Řepnice)
Katastrální výměra: 855,5 ha
Počet obyvatel: 584 (k 1.1.2023)
Z toho dětí do 18 let: 111
Průměrný věk: 42,34
Pošta: Ano
Škola: Ano (Mateřská škola)
Zdravotnické zařízení: Ne
Policie: Ne

Znak a vlajka

9. března 1998 udělil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR obci Libochovany znak a vlajku.
Autorem návrhu je pan Stanislav Kasík - heraldik z Roudnice nad Labem.
Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích, § 34a
(1) Obce mohou mít znak a vlajku obce.
(2) Předseda Poslanecké sněmovny může obci, která nemá znak nebo vlajku obce, na její žádost znak nebo vlajku obce udělit. Předseda Poslanecké sněmovny může na žádost obce změnit znak nebo vlajku obce. Kancelář Poslanecké sněmovny zašle údaje o udělení nebo změně znaku nebo vlajky obce Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu.
(3) Obce a jimi zřízené nebo založené organizační složky a právnické osoby mohou užívat znak a vlajku obce. Jiné subjekty mohou užívat znak obce jen s jejím souhlasem. K užívání vlajky obce není nutný její souhlas.

Udělení znaku a vlajky

Popis znaku

Znak je rozdělen na dvě části. Nahoře vyobrazené zelené třívrší v modrém poli lokalizuje obec do prostředí Českého středohoří. Vrchy Deblík, Trabice a Plešivec tvoří přírodní pozadí.
Zlatá podkova je symbolickou připomínkou těchto šlechtických držitelů zdejšího statku ze 14. a 15. století, v blízkosti přídomku "ze sebuzína na Libochovanech" nebo "z Libochovan" se objevilo jméno obce a zároveň je znám i jejich znak. V obou případech příslušných rodů, které je možné považovat za příbuzné, patřily ve svých erbech jednu nebo více podkov.
Vedle charakterizování polohy obce a poukázání na její nejstarší dějiny v horní polovině znaku, je dolní modře a stříbrně čtvrcená polovina připomenutím novodobější historie.
Dolní polovina štítu je odvozena ze znaku hrabat z Nostic, kteří koupili Libochovany v roce 1667 a vlastnili je pak téměř tři století. S hraběcím rodem Nosticů je spojen růst a rozkvět obce. Ta byla již v 17. století městysem s třemi výročními trhy.

Popis vlajky

List vlajky tvoří svislý pruh v žerďové části do 1/4 délky. Zbylá část je čtvrcena. 1. a 4. čtvrtina je modrá, 2. a 3. čtvrtina bílá. Poměr šířky k délce je 2 : 3.

Ikonografie a udělení znaku a vlajky

Kostel Narození Panny Marie

Majitel kostela: Obec Libochovany (od června 2008)
Majitel inventáře: Římskokatolická církev

Kostel Narození Panny Marie stojí na místě původního dřevěného kostelíka. Ten je zmiňován společně s farou již ve 14. století. Fara byla obnovena roku r. 1864, matriky od r. 1671, nejstarší písemný doklad o lokalitě Libochovany z r. 1057.

Současná podoba kostela je z roku 1895, kdy byl objekt v pseudogotickém slohu vystavěn v červnu téhož roku vysvěcen. Díky rozsáhlé finanční sbírce a hlavně za vydatné pomoci obyvatel se podařilo stavbu začít a dokončit během dvou let. Patronem kostela byl kníže Adolf Josef Schwarzenberg a hraběnka Marie Antonie Silva-Tarouca.
Kostelní zvony byly v první i druhé světové válce rekvírovány ve prospěch armády.

V červnu 2008 převzala objekt kostela do majetku obec Libochovany od církve římskokatolické. Od té doby se postupně kostel opravuje.

- rok 2009 oprava věže kostela – Stavební společnost Domino sro, Litoměřice
- rok 2009 uložení písemností do kopule na střeše kostela
- rok 2010 oprava střešního pláště kostela – Domino sro, Litoměřice
- rok 2010 rekonstrukce věžních hodin – Miloš Flossmann, Ostrov n/Ohří
- rok 2014 osvětlení interiéru a věže kostela - Elektromontáže Hodys
- rok 2015 digitální stroj do věžních hodin - Miloš Flossmann, Ostrov n/Ohří
- rok 2015 nový pohon varhan (ventilátor) – Miroslav Heger

Kromě církevních obřadů jsou v kostele pořádány i kulturní akce – varhanní koncerty, pěvecká vystoupení.

S účinností od 1. 1. 2018 byl jmenován a ustanoven administrátorem excurrendo Římskokatolické farnosti v Libochovanech JM can. ICLic. Józef SZELIGA.

Více o farnosti Libochovany

Památky v katastru obce

Památky ve vlastnictví obce

Kostel Narození Panny Marie v Libochovanech - do současné podoby tvořili místní obyvatelé a věřící z širšího okolí koncem minulého století, kdy byl stržen starý nevyhovující dřevěný svatostánek, mající kořeny již v roce 1460. Tehdy majitel Mathes von Fiala nechal na dolním konci vsi postavit kapličku Panny Marie s pozdějším zrozením. V roce 1893 bylo rozhodnuto postavit kostel nový. Za vydatné stavební pomoci místních obyvatel a finanční sbírky uspořádané mezi nimi byl kostel během dvou let postaven a 9. června 1895 vysvěcen. Od roku 1861 měly Libochovany i faru, kterou spravoval farář Franz Pohnert.

Sloup se sochou Panny Marie v naději - pískovcový sloup s figurou Panny Marie se nachází ve středu obce Libochovany na návsi. Byl vytvořen neznámým autorem roku 1826. Sloup byl obnoven v letech 1932 a 1998. Poslední restaurátorský zásah prováděl restaurátora Zdeňka Nováka a akad. sochař Christos Rizopulos, po té byl sloup se sochou opětovně vysvěcen litoměřickým vikářem panem mgs. Havelkou. Od dubna roku 2018 probíhala oprava a rstaurování sloupu se sochou akademickým sochařem Liborem Pisklákem. V květnu roku 2019 byl sloup se sochou znovu umístěn na podstavec a při obcích pořádané slavnosti požehnal zrekonstruovanou sochu litoměřický biskup Mons. Jan Baxant.

Kaple na Hrádku - byla zřízena na místě bývalé tvrze - dřevěná, na zděných základech a to v r. 1759 Ondřejem Waldmanem, lesníkem ve službách lovosické vrchnosti. Zasvěcená je Panně Marii, v devadesátých letech obnovena za pracovní účast a místních farníků a nemalého finančního přispění věřících z Moravy. Přilehlé obce se snaží udržet tradice a pořádají zde každoroční májové poutě.

Historie zdroje kronik

Kroniky jsou velmi cenným historickým artefaktem, který by měl být chráněn a uchováván po další desítky a stovky let pro budoucí generaci. Proto jsme se rozhodli pro profesionální profesionální zpracování a nechali obecní kroniky převést do verze. Dříve byly tyto dokumenty k nahlédnutí pouze v archivech či na OÚ. Nyní máte jedinečnou možnost prolistovat si libochovanské kroniky z pohodlí domova. Digitalizace stále probíhá, postupem času budou na libochovanském webu přibývat další dokumenty.
Nyní máte možnost nahlédnout do této kroniky:

Upozornění- z důvodu ochrany osobních údajů je přístup k některým chráněným kronikám.
O heslo je třeba požádat na Obecním úřadě v Libochovanech prostřednictvím žádosti ve formátu .doc nebo ve formátu .pdf

Fotografie - dobové pohlednice

Zajímavé pověsti

Vrch "Tří křížů"
Milovaly jednou tři panny rytíře z Kamýku. Protože však jen jedna mohla jej dostat za manžela a ony sobě věčné přátelství přísahaly, volily raději společnou smrt. Vystoupily na skálu nad Labem, ještě jednou poslední pozdrav ke Kamýku rytíři poslaly a pak vrhly se do Labských vln. Když se o jejich smrti Kamýcký rytíř dověděl, dal postaviti na skále tři kříže, které tam dosud stojí.

Čertův dráp
Na Hrádku směrem k Libochovanům jest skupina rulových balvanů. Největší z nich nazývají "Čertův dráp". Vypadá, jako by na něm byly otisky obrovské drápaté ruky. Lid si o něm vypravuje: Jednou dva muži zápolili dlouho spolu u kamene, ale nemohli se přemoci. Najednou se u nich objevil ďábel a stále jednoho na druhého popichoval; avšak se zlou se potázal. Oba soupeřící dali se do něho. Jak utíkal, otiskly se jeho drápy do kamene a ještě dnes jsou na balvanu viděti.

Jiní vypravují: Jednou měl čert stavěti u Libochovan most přes Labe. Dříve než kohout zakokrhá, měl býti hotov. Čert nosil balvany z Hrádku a stavěl. Jeden balvan byl tak těžký, že jím nemohl s místa hnouti. Marně do něho drápy zapíral; kámen se nehnul. Ještě do dnes leží na témž místě a je na něm viděti otisk černých drápů.

Vodníkovy děti
Na lukách u Labe pod silnicí mezi Litoměřicemi a Žalhosticemi pobíhaly vodníkovy děti. Byly dvě; měly šedé čepičky a větší z nich červenou čapku. Jak se někdo blížil, zmizely. Nikdo nevěděl, kam zda-li do Labe či do vinic. Kdysi je však přece jeden člověk vyčíhal a viděl, že pletou košíky z vrbového proutí. Pojednou jej zahlédly, chytily koše a běžely k Labi. Slyšel jen jejich smích a šplouchání vody.

Ledové jámy pod Plešivcem
Blízko zbořeniny Kamýka stojí prastará kaple sv.Jana Křtitele, skrytá celá větvemi mohutných, staletých dubů. Nad ní pod svahem vrchu Plešivce, který za husitských dob také Jordánem nazývali, jsou v čedičové suti stráně hluboké nory, ve kterých právě za nejparnějších dnů prostřed léta, na dně objevují se kusy ledu. Tyto tají opět za chladného počasí. Když se ledem hýbe, přijde ještě týž den veliká bouře. Vybere-li se led před Janem Křtitelem, bude jistě kraj krupobitím postižen.

Kamýcká růže
Bývalo veselo na Kamýce, když pánu hradu narodilo se krásné děvčátko. Těžký smutek ale vešel do hradu, když matka dítěte zemřela. Rytíř žil potom jen pro své dítě, z kterého vyrostla krásná panna. Růží z Kamýku jí sousední rytíři nazývali. Mnoho ženichů ucházelo se o její ruku. Panna všecky zamítla. Mezi odmítnutými byl i rytíř Templářského hradu v Malých Žernosekách. Přísahal jí za to pomstu. Když jednou panna procházela se v zahradě pod hradem, uloupili ji pacholci Templářovi a odnesli do hradu Templářů. Nešťastný otec, nemoha dceru najíti, přestrojil se za potulného pěvce, od hradu ke hradu dceru hledal. Nikde po ní ani stopy nebylo. Když z bludné pouti domů se vracel, zastavil se v kapli templářského hradu v Malých Žernosekách, kde odpočíval. Tu slyší v kryptě pod sebou nářek a pozná hlas své dcery. Hned věděl, co se stalo. Pospíšil domů, ozbrojil svůj lid,v noci přepadl klášter a dobyl jej. Když však panoši víko krypty nadzvedli,nalezli dívku již mrtvou. Růže Kamýcká uvadla. Rozhněvaný otec zapálil a rozbořil hrad Templářů. Nikdy jej již nevystavěli. Ještě před osmdesáti lety bylo viděti zbytky jeho zdí.
Zodpovídá: Lenka Skružná